Opravdu jsou takoví?

Začneme tím, že muži se stydí zeptat na cestu, protože mají pocit, že selhali ve své nejdůležitější schopnosti a tou je orientace. Hm, tak takového znám jen jednoho, který by raději kroužil autem bez dosažení cíle. Ale ten si raději koupil navigaci. Jinak vím, že muži bývají ochotní stáhnout okýnko auta, nebo zastavit někoho na ulici a zeptat se na cestu. Naopak, klidně se zasmějí tomu, že odbočili špatně a teď se musí vracet.

selfie seniorů

Častým problémem, který je „vtipně“ zasunutý ve filmech, je zvednuté prkénko na toaletě. Ano, to dělají velice často a ženám je nepříjemné na něj sahat a dávat ho po nich dolů. Jenže jsou tací, co je jejich matky vycepovaly tak, že ani v dospělém věku si nedovolí nechat prkénko nahoře. Nebo jsou od mala naučení si na toaletě sedat. Je to vlastně takový dost velký bonus pro partnerku.

Ženám občas vadí, že muži věnují více času svému autu, než jim. Kupují mu doplňky, každou chvíli ho myjí a vevnitř rejdí vysavačem, jak se naskytne malý problém, už se objednávají do servisu, ale kdyby se žena ozvala, že chce nějaký pěkný šperk (doplněk), neustále by si nosila domů parfémy a s každou bolístkou by běžela k lékaři, to by byl doma rámus. Pak se ale nemůžou divit, že ženy vnímají svou osobu na vedlejší koleji.
retro pár

Když nastane nějaký problém, oni nemyslí hned na jeho vyřešení, ale na to, jestli to vůbec dokážou a jak je bude vnímat okolí, když se jim to nepodaří. Je fakt, že takových je dost. Ve chvíli, kdy se jim nedaří opravit kapající kohoutek a žena chce zavolat instalatéra, mají pocit, že pro ni se stali nekňubou, který je naprosto k ničemu. Ale my to tak vážně nemyslíme!

Muži tvrdí, jak se těší na důchod. Že budou konečně odpočívat, věnovat se svým koníčkům, ale když ta chvíle nastane, mají pocit, že by je měl zaměstnavatel přemlouvat, aby zůstali. Jsou přesvědčení o své důležitosti a nenahraditelnosti. Mají zkušenosti a v zaměstnání nastávají situace, se kterými si mladí, ambiciózní klučinové, podle nich rozhodně nemůžou poradit tak dobře jako oni. Touží po tom, aby jim zavolali, že se musejí vrátit aspoň na částečný úvazek, protože bez nich jsou naprosto vyřízení.

Jenže mladí mají nové myšlenky, nové nápady na stará řešení, a tak je většinou už nepotřebují.

Bohužel často jejich nahlas vyřčené plány, o tom, jak si budou v důchodu užívat, ztroskotají. Přišli o kolegy a o ty, o kterých si mysleli, že jsou jejich přáteli, a když jim zavolají, jestli by nešli na pivo, slýchají, že nemají čas, ale určitě si ho brzo na ně udělají. Postupně začnou ztrácet vitalitu a odmítají být aktivní. Svou „nepotřebnost“ zahánějí jídlem nebo alkoholem. Na stará kolena se z nich, kteří marodili naposledy jako děti, stávají hypochondři, kteří vysedávají v čekárnách u lékaře a doma polykají nesmyslné množství léků na kdejaký neduh.

Společné výlety s vrstevníky, vzpomínky na stejnou dobu mládí a možná i nějaké opravy v domácnosti, na které nebyl dříve čas.

Připravujte je postupně na tuto část života, uvidíte, že život bude ještě krásný.

Ohodnoťte příspěvek
1 měsícem ago